Ne, vůči druhému dítěti výčitky nemám, naopak spíš vůči tomu prvnímu To byl takový pokusný králík; u druhého už jsem přesně věděla, co potřebuje. Je to ale nejspíš zcela přirozené (nebo spíš obvyklé v době, kdy je péče o děti kulturně odtržena od jejich potřeb, a pokud už existuje v širší rodině někdo - matka, teta, kmotra, babička, kdo by mohl dobře /skutečně dobře/ poradit, žije někde daleko)

Většinu situací, které popisuješ, skvěle řeší šátek nebo nosítko. Ty zbylé dítě zvládne, třeba že musí počkat s jídlem, když spěcháš pro starší do školy, když už se ti nepodaří nakrmit ho včas (třeba proto, že spalo). Jednou musí počkat jedno, jindy druhé, dětem jenom prospěje, když si na to zvyknou. Obecně jim velmi prospěje mít sourozence, i když se kvůli tomu občas musí uskromnit.