Moc děkuju za postřehy a názory, určitě ještě přibudou, ráda dočtu.
Napsala jsem tehdy tátovi, že chápu náročnost jeho situace a že mu píšu, co bych mohla v dané situaci nabídnout já. A popsala jsem mu, jak konkrétně mám připravenou a zorganizovanou péči. Odpověděl velmi mile, že děkuje, ale že ač je to těžké, je jasné, že tohle musí udělat on. Zeptala jsem se kdy? Druhý den zařídil potřebné a dojel pro ni.
Babi po čtrnácti dnech kdy byla u něj šťastná, zemřela. Pomohla jsem mu připravovat pohřeb, objímal mě, atd. Nic dalšího neproběhlo.
Čtyři dny na to na pohřbu si vzal nad rakví proslov a veřejně řekl, že jsem se na babičku vykašlala a že si to holt jednou budu muset vyřídit s tím mým pánbíčkem. Ani se na mě nepodíval. Všichni přítomní byli v šoku, že zešílel. Bylo to jak blesk z čistého nebe.
Příbuzný psycholog mi potom řekl, že svou nabídkou se o ni postarat (byť pěkně podanou), jsem vystoupila ze své role dcery a otce tím de facto "vykastrovala" a tak mi to vrátil tímto šíleným způsobem. Je mi samozřejmě hrozně a vykecat se mi nepomůže, ale chtěla jsem vědět, jestli moje nabídka byla tak prudce asociální.