Mám tři děti, první dvě jdou od sebe necelé dva roky a starší dosud hodně žárlí. ALe zároveň si vyhrajou spolu. Jejich bráška je o šest, resp.osm let mladší a vztah k němu mají obě holky úžasný, ej to jejich miláček. Starší dcera o mě "pečovala" už v těhotenství. Mladší to moc neřešila, jen byla taková !přítulnější", asi podvědomě cítila blížící se konkurenci. Ale když se synek narodil, přijala ho také úžasně. Teď má benjamínek 7 měsíců a obě holky se o něj starají skvěle, nežárlí, už mají svoje zájmy a koníčky, dost si vyhrajou spolu a o synka se staráme všechny tři Jinak pamatuju si, jak starší dsera byla naštvaná, když jsem jí řekla, že to bude kluk (je taky taková hodně impulzivní), ale než se narodil, tak se s tím smířila a teď říká, že je super, že to není holka Já vnímám tento věkový rozdíl jako pohodový (narozdíl od toho dvouletého), potřebu pozornosti holkám kompenzuju po večerech, nebo si uděláme dámskou jízdu, zatímco klučinu třeba hlídá taťka. Zrovna teď jsme se usnesli, že každý víkend vezmu sama jedno z dětí do akvaparku (ještě to nevědí, ale budou nadšené)...Náročnější bývají kroužky, příp. třídní schůzky a tak, protože pro klučinu mám zřídkadky tatínka na hlídání a babičky nejsou. Ale vždycky to nějak zvládneme.