Mám děti od sebe bez pár týdnů o 6 let. Prostě to tak vyšlo (dvě v malém věkovém odstupu bych z dobrých důvodů zvládala obtížně). Nevidím v tom žádný problém.
Syn se na sestřičku velmi těšil a v době narození už byl dostatečně rozumově vybaven, aby se mu leccos dalo vysvětlit. Tím pádem žádná žárlivost ani řevnivost se nekonala. Malá bráchu zbožňuje, těší se na něj každý den neskutečně - až se vrátí ze školy a budou spolu blbnout. Jsou ještě malí, ale jsou to spojenci v dobrém i zlém (snad jim to tak i nadále vydrží). Přiznám se, neznám ani problémy ohledně odlišného plánování aktivit pro jednoho nebo druhého - nikdy jsem nepochopila, proč by to tak mělo být?
Takže nemysli na rozdíly, mysli na to, co vás všechny jako rodinu bude spojovat