Hromadu dětí nemám, jen dvě. Ale to první bylo, jak ty popisuješ: půl roku plakala skoro v kuse, pak začaly potíže s usínáním, více než rok vstávala celou noc po třech hodinách, do 11 měsíců nechtěla žádné příkrmy, ale byla unavená a měla hlad, v roce začalo první období vzdoru... A je neuvěřitelně zatvrzelá, výchova je souboj vůlí.
Byli jsme s manželem dohodnutí, že v jejích třech letech by mělo být druhé, a já místo toho nosila v hlavě poznání, že bych asi byla typ na jedno dítě. Přesto jsem do druhého šla a připravovala se na to, že bude-li jako první, patrně zešílím. Ale z nějakého důvodu jsem měla kliku a narodil se komunikativní úsměvníček s trochou trpělivosti.
Do třetího ale nejdu, na povahu dítěte nejsou žádné záruky.