- "Musím se zastat lékaře a s rozsudkem nesouhlasím."

víte, jednak rozsudek dosud není pravomocný, jednak Vám pro jeho laické posouzení
nejspíše chybí více podkladů, než je těch médii zveřejněných. Ten doktor se za dané situace z místa zásahu radil s kdekým, aniž by dostal jednoznačnou odpověď. Z medicínského hlediska postupoval lege artis, když měl údaj o překotném porodu a současně vědomí o guidelines odborné společnoti, že novorozeně překotně porozené má být bezodkladně hospitalisováno. Jeho problém a tak i problém oprávněnosti celého zásahu spočíval dle zdůvodnění rozsudku na jiných věcech. Soudce si počínal správně a držel se při tom právních norem. Je ale možné, že dojde k dalšímu odvolání a jiný soudce věc vyhodnotí jinak. Každopádně soudce Ryška je ve věcech zdravotnického práva soudcem par excellence.


- "Ten lékař byl v těžké pozici - ať by se rozhodl jakkoliv, nejspíš by to bylo špatně."

nejspíše ne, ale možné to je, zejména pokud by došlo knějakým zdravotním potížím novorozeněte. Právní normy jsou pro takové situace v mnoha ohledech vágní, ba i namnoze protimluvné a orientace v nich je složitá i pro experty na zdravotnické právo. Příkladem budiž, že stěžejné zákon o zdravotních službách nabyl platnosti v fubnu a v květnu se sešli experti na zdravotnicjké právo k diskusi, z níž vyplynulo pouze to, že nejsou s to zákon shodně právně vyložit. A pak se v tom má vyznat lékař.


- "Z mého pohledu vybral menší zlo - upřednostnil zájem dítěte na pořádné vyšetření zdravotního stavu, před zájmem rodičů."

To učinil a klinika, do jejíž péče bylo dítě předáno, neseznala možnost ambulantní péče a dítě přijala do lůžkové péče. V některých příspěvcích zde se uvádí cosi o povinnosti respektovat vůli rodičů, resp. o zdravém dítěti. Je to plytký pohled na věc, rozhodování rodičů o dítěti není neomezené a zdravotní stav
nemusí být vždy známý a momentálně poznatelný, nadto i při zcela normálním nálezu z orientačního vyšetření mohou být zdraví i život dítěte bezprostředně ohroženy.
Problém jsou meze, které ale nejsou stanoveny a záleží na posouzení ex post, což je vždy problémové.

- " Být na jeho místě, rozhodla bych stejně. "¨

to dosud asi kdekdo, kor když je za poskytnutiou péči odpovědný. Kdyby šlo o péči o svéprávnou dospělou osobu, pak by kolem onoho zásahu takové problémy nevznikly. Zde ale šlo o dítě a v té chvíli, kdy poskytovatel péče sezná ohrožení na zdraví či životě, je povinován úsilím o zajištění péče, k čemuž má zákonem dané nástroje. Soudce správně uvádí, že rozsudek není návodem, nicméně bych řekl, že to platí pro právní pojetí, nikoli pro realitu. Tento rozsudek nejspíše docela významně vstoupí do povědomí poskytovatelů péče a je jen otázka qui bono. Hrozba trestu za pomoc ochotu pomáhat nezvyšuje.