Bydlíme teď na pár let v zahraničí, stěhovali jsme se v březnu. Zemi jsme vybrali podle šance na dobré zaměstnání manžela (já jsem na RD, až mi skončí, vrátíme se do ČR). Muž od bývalého kolegy vysondoval zhruba výši platu, začal se zajímat, rozeslal životopis, odpovídal na inzeráty. Práci našel a odletěl, sám. Našel nám tady bydlení, sehnal auto, zařídil dům (nebylo tady vůbec nic, ani lednička), školu pro syna. Potom jsme za ním přicestovali my. Do října jsem nemohla řídit (neuznali mi tady český řidičák), všude jsme se museli jezdit taxíky nebo sedět doma- pěšky to tady nejde, všude jsou velké vzdálenosti.
Děti (7 a 3) stěhování nesly dost špatně, i když se těšily za tatínkem. Teď, po půl roce, už se vše usadilo, já řídím, děti mají kamarády, ale bylo to krušné. K tomu přispěla i zdejší administrativa, nikdy člověku neřeknou vše co je třeba, a pokaždé přijdou na nové lejstro, které musíš přinést příště.

No sranda to nebyla a není, ale poznáváme nové lidi a tužíme se

Takže určitě doporučuju tenhle postup, manžel ať si najde práci, bydlení a pak můžete přijet za ním.