Taky si neumím představit oddělené peníze...ale vím, že to tak někdo má.
Spíš je to o tom, kolik vydělá - vy si o tom nepovídáte?
začínali jsme s výrobou čepic už spoustu let zpět, dělali jsme v hodně velkém, ale jakoby "doma" na koleně, práci jsme měli rozdělenou, já vyráběla spolu s pár dalšími (většinou studentkami) + nějaké domácí pracovnice a manžel prodával do obchodů a zpočátku právě taky ve stánku.
byla to super spolupráce, moc nás to bavilo, čepičky se líbily, ale dělali jsme to spolu. Samozřejmě část výdělku šla do další investice - materiál, stroje, výplaty, to jinak nejde.
Marže ale byla vyšší, dneska je to prostě mizérie, Čín se konkurovat moc nedá, tenkrát byl po čepičkách hlad.
Já bych si s ním promluvila a hlavně - účetnictví v malém je jednoduché, průhledné, zvlášť pokud si prodává sám...my se vždycky radovali spolu, co a kde se prodalo a tak. Peníze šly do společné kasy, něco jsem šetřila stranou, něco šlo bokem na výdaje, ale ostatní bylo společné.
Jenže každý to má jinak...rozhodně bych se ale aktivně zajímala o chod firmy, o její vnitřní záležitosti, o to, kolik třeba na jedné čepičce je zisk, kolik stojí materiál a tak...já jsem podnikavá a zvědavá, "musím" tyhle věci vědět a fakt myslím, že to není naškodu. I když u nás to bylo obráceně, já věděla, manžel ne, nezajímalo ho to, ale důvěřoval mi a hlavně jsme měli tu společnou kasu a v ní vždycky dost na potřebné věci...když jsme potřebovali na něco osobního, vzali jsme si s vědomím toho druhého, na větších investicích jsme se domluvili.
Chtělo by to myslím víc držet spolu a víc se o sebe zajímat (v tom pracovním) - aby nevznikala nedorozumění...
Jj, a akce zvenčí od tchánovců je taky někdy kapitola sama o sobě. Rodičům snad do vašeho života nic není. Já třeba vůbec nevím, kolik vydělává můj zeť a kolik za co utratí, jak to mají...a ani bych se na to nikdy nezeptala, je to jen jejich vnitřní záležitost.