Tatramelko,
přímo se šikanou asi ne - on je sice syn mimoň, ale vlepit někomu facku nebo se adekvátně fyzicky bránit celkem zvládá, ale je fakt, že si ve škole připadá trochu "blbě", protože si se spolužáky nemá co říct. Navíc ten jeho svéráznej způsob komunikace asi trochu leze krkem i učitelce, protože mi vždycky říká: "My se tomu vždycky hrozně nasmějeme, ale když je to furt, tak to zdržuje výuku..." a syn na to s vážným ksichtem odpoví, že on to vůbec nemyslí jako VTIP.
Trochu kecá - on samozřejmě ví, že jeho ironický komentáře JSOU pro ostatní vtipný, ale na druhý straně je fakt, že tak mluví i normálně, mimo školu, takže to pokládá za přirozený, prostě je takovej. A já mám lehce dilema, protože tohle je zcela evidentně genetický zatížení z mý strany, měla jsem to ve škole stejně, takže jediný, čím můžu argumentovat (byť to není úplně košer) je hodit mu na hlavu svoje starý žákajdy a říct, že až bude mít známky jako já, tak se taky může chovat jako já.
Na druhý straně ho to trochu zachraňuje, on je ten, co vymýšlí hry, příběhy, různý spolky a tak, v tom ho snad akceptujou a tvrdí, že ho kvůli tomu i vyhledávaj, ale není to kamarádství. Skutečnýho kamaráda nemá.