Tak některé reakce okolí jako více řezat jdou opravdu vypouštět hned druhým uchem ven a neřešit. Nicméně jestli má se synovým chováním problém hodně lidí, asi bych přemýšlela, jak ho usměrnit. Pokud je inteligentní, měl by být schopný přiměřené vysvětlení chápat.

Já považuji za správné s dítětem diskutovat a věci mu vysvětlit, ale ... některé děti (samozřejmě i dospělí) mají tendenci hnát tu diskuzi směrem - heč, já ti ukážu, že cokoliv mi řekneš, tak já najdu nějaký argument, jak to rozporovat ... Chci tím říct, že přestane jít o ten původní smysl diskuze a začne jít o jakýsi slovní boj kdo z koho. A to já s dítětem nahraji. Vysvětlím proč chci co chci a na smysluplné otázky odpovím, ale pokud se jedná o důležitou věc a dítě pochopit nechce, tak mu to nařídím, případně vyvodím příšlušné důsledky, protože já jsem rodič a za dítě zodpovědná a čtyřleté (i starší) dítě, jakkoliv inteligentní, je dítě a nikoliv rovnocenný partner pro rozhodování. Přičemž podotýkám, že nechávám dítěti i široké pole působnosti o kterých může rozhodovat samo, i proti mému doporučení.