Jardine,

taky jsem v tomhle musela prostě přesedlat a u nás vede varianta č.4 u obou dětí. Víc jim taková motivace a vyhlídka něčeho vyhovuje. Taky se mi nechce vždycky ňěco vymýšlet a komentovat, ale nakonec je to to nejefektivnější řešení pro všechny.

Jeden čas, když se mi nedařilo s tím pracovat, jsem si nevyřešené situace večer pak přepsala na papír, jak bych je řešila v klidu, bez emocí.

Ani ted´ to není vždy tak že jsem na to naladěná, je tón, který už oba kluci dobře poznají, používám ho opravdu, ale opravdu velice zřídka a kluci už to vědí, že není čas na hračičky a jakmile zvednu obočí a hlas položím do ostřejší tóniny, tak zareagují.

Ale jak jsem psala výše, i my máme situace, se kterými si zkrtátka poradit neumíme... .