ono každý vlastník zvířete má něco.... naši třeba nikdy nechtěli psa, vždecky jsme jako děti mohly mít maximálně nějakou venkovní micinu (myšleno fakt venkovní, misky měla v garáži, hrát se s ní mohlo jen venku). Psa měli akorát babi s dědou a naši z toho měli osypky, že pes je v kuchyni, sedí na gauči, jí od stolu a podobně. No a pak jim shodou okolností byl "nadělen" pes (ségřin přítel nemohl vydýchat že se s ním rozchází a jako dárek na "usmířenou" jí dal štěně, no ale ségra kluka stejně nechala a navíc odjela na vysokou a bydlela na koleji, takže pes zbyl našim). A teda změna s našima neuvěřitelná. Pes miláček, pro pejska všechno, mohl všude, žral cokoliv si vyžebral (i když naši jsou taky docela rozumní lidi a nikdy by třeba nekrmili zvířata v zoo nebo v lese chlebem atd. páč vědí že to těm zvířatům zkazí žaludek, svému míííláááčkovi to dali protože "on tak smutně kouká".....). No a když se mi narodila dcera a měla exém, nechtěla jsem aby ji pes nějak oslintával nebo prostě aby byla mezi těma chlupama, protože jak píše zakladatelka - od ekzému k alergii je to krůček a pak už jen další k astmatu a .... to jsem nechtěla. No a tenkrát jsem taky narazila na tvrdý nepochopení - přesně argumentace ve stylu "teď jsem tady uklidila" (tj. žádný alergeny neexistujou, ovšem moje máma není žádná pinktlich na úklid, takže chlupy byly všude i tak, jen v nepatrně menším množství), nebo "ale on je hodnej", případně největší perla "psí sliny léčí" (jako nevim, ale když si předtím olizoval kulky, tak mi nepřijde úplně fajn aby olizoval mimino). No taky to vypadalo jako že nemám ráda RODIČE, přitom jsem jen nechtěla, aby do kontaktu s miminem byl zahrnován pes a jeho chlupy.
A jak se situace vyřešila - no moje dítko ťuk ťuk z miminkovského exému vyrostlo a pak začalo psa trochu mordovat, a když jí byly dva, pes si přivodil smrtelný úraz a bylo po něm. Od té doby si naši dalšího psa nepořídili, a můžu říct, že se chovají opět celkem rozumně a normálně....... Ale ta jejich "psí" etapa mě přesvědčila, že tohle "nechápavé" chování není věcí inteligence, ale jistým druhem obrany, protože oni toho psa vzali jako součást své rodiny, a kdo měl něco proti psovi, byl proti rodině atd. Tak asi to bude něco podobného i u vás. Mimochodem, od té doby měli několik koček, a i když už taky kočky můžou být v domě, "necrcají" se s nima tolik jako s tím psiskem, takže věřím i teorii "psích" a "kočičích" lidí.