Olikro, neměla jsem a nemám v úmyslu se tě nějak dotknout, jen mi přijde, že jednáš ublíženě a poněkud nesouvisle.
Odlišné názory respektuju a zatím jsem neměla problém uznat, že něčí argumenty mají větší sílu než ty moje, ale za prvé to u těch tvých necítím, za druhé se zcela zbytečně uchyluješ do osobní roviny.
Pokud mi někdo dokáže, že AS není PAS, že jde o něco jiného, pak se klidně veřejně omluvím. Ale zatím tu bez nějakého útočení na tebe maminky dětí s PAS vysvětlovaly, že podle jejich vědomí a svědomí AS náleží do PAS a není ani automatickou zárukou, že lidé s AS jsou na tom lépe než lidé s ostatními PAS. V diagnostice a názvosloví je zřejmě trochu zmatek nejen mezi laickou, ale i odbornou veřejností, takže odborníci na papíře pro konkrétní děti diagnózami a zkratkami mrskají všelijak, ale zatím všechny zdroje uvádějí, že AS patří mezi PAS a že lidé s AS jsou na tom sice častěji lépe, než ti s ostatními formami PAS, ale nic to nezaručuje.
I moje sestra - která úředně dostala diagnózu až v dospělosti - sama říká, že si uvědomuje, že měla štěstí, protože hloubka a závažnost jejího syndromu nebyly takové, jaké být mohly, což v kombinaci s její inteligencí, ambicemi a cílevědomostí přispělo k tomu, že se naučila samostatně fungovat a vydobýt si své místo. I když je úspěšná a spokojená, problémy byly a budou, ale celkově se dá řáct, že měla fakt štěstí a že spousta lidí se stejnou diagnózou na tom zdaleka tak dobře není a nikdy nebude.