Tak my už jsme v situaci, kdy se dítě osamostatňuje, ale mám ty časy v živé paměti. Já to řešila např. tím, že cvičit jsem chodila ráno. Nebo jsem si místo cvičení dala cestu do práce pěšky - 45 min svižné chůze. Řekla bych, že doma bylo méně práce, protože tam celý den nikdo nebyl. Když nebyla teplá večeře, nic se nedělo. A když vařím, tak toho dělám víc. To je hrozné ulehčení, když večer po práci můžeš jídlo jen ohřát. Nežehlím, to je také velká úspora času. Na televizi koukám minimálně, ale co jsem si nikdy nenechala vzít je čas na setkání s kamarádkami. Nutně potřebuji k životu aspoň jednou měsíčně pořádnej babskej pokec, bez toho nefunguju. A takovéty miničinnosti, co popisuješ, děláme doma všichni rovným dílem.