Poprvé v synkově 2a1/4 roce - neměla jsem je objednané, ale koukali jsme z okna paneláku, oni šli zrovinka po chodníku, tak jsem se malého zeptala, jestli je mám pozvat a on souhlasil - zavolala jsem na ně - a přišli, kupodivu. Byli tedy jen na
chodbě a čerti separovaní vzadu na schodech a poučeni, že nesmí ani hlesnout

Synek z toho měl zážitek, řekl básničku, celou dobu jsem ho měla v náručí, pak dostal od anděla dobroty a bylo.

Pak už chodili každý rok - i do bytu.

Syn je extrovert a velký komediant, takže ve spojitosti s ujištěním, že ho nedám a celou dobu bude u mne v náručí nebyl problém.
Kromě toho poprvé se pak vždycky s nimi nechá i vyfotit a poslední dva roky s nimi konverzuje...

U nás tedy ještě chodí i za tatínkem, páč ten tedy fatk někdy zlobí příšerně, takže ve finále je z toho dosti veselé představení