Souhlasím s tím, že teď je na to ještě brzo. A že to je nadstandard, který je fajn, ale není to vymahatelné.

Ty v podstatě po té dceři chceš, aby se chovala jako Tvoje kamarádka, jenže ona není, a chceš po ní empatii jako po člověku tak o dvacet let starším.

Možná popřemýšlej o tom, nakolik jasně jí to, co po ní chceš, sděluješ. Aby jí to "došlo samo od sebe", to je z říše utopie a ani to po ní nemůžeš chtít. A taky JAK jí to sděluješ. Kdybych třeba měla z někoho pocit, že mi pořád něco vyčítá, i kdyby to byla máma, tak bych se k němu asi nehrnula tolik, jako kdybych měla pocit,že mu tím, že ho vyslechnu, prokazuju platnou službu.