Moc bych si přála konečně přijmout tento přístup za svůj. Já s tím pořád bojuju, že mám málo času na své zájmy, co jsou děti na světě. Ale už se skoro obávám, že než se s tím konečně smířím, děti už budou odrostlejší, takže se mi zase začne pozvolna otvírat prostor pro vlastní život...Ale lépe řečeno - ono ani tak nejde o vlastní život, vlastně naopak, já se těším, až se začnu věnovat svým vlastním koníčkům spolu s dětmi...až budou trošku starší a už to půjde.