Já mám sluchátko asi 5let - a jediný, co si vyčítám, že mi tak dlouho trvalo to začít řešit... Bez něj jsem jak v jiným světě.. taky jsem měla dojem, že celkem slyším, ale byla jsem za mimoně, přesně jak píšete.. Odpovídala jsem na něco jiného, musela jsem se na hovor strašně soustředit, hodně mi pomáhá i odezírání - takže ze mě měli prču, že po tmě (třeba u táboráku) - mě můžou klidně pomlouvat, protože jsem neměla páru o čem mluví... Slyším, že mluví, ale bez odezírání naprosto nerozumím...
Na sluchátko jsem si zvykla dokonale (i když to chvilku trvalo) a už bez něj nedám ani ránu... Fakt jsem si s ním připadala jak Jiřík v pohádce... Pořád jsem se nechápavě rozhlíšela - najednou jsem slyšela svoje kroky, zpívání ptáků, bavící se lidi na lavičce atd...
Ale určitě záleží i na typu sluchadla a hlavně jeho nastavení - máma je na tom ještě hůř než já a asi dva roky bojovala s jedním typem - nebyli schopní ji to pořádně nastavit... Není to levná záležitost, ale asi se vyplatí nešetřit a najít někoho, kdo tomu opravdu rozumí...