Lízo díky za odborné rady. I když si někdy připadám psychicky unavená, stejně mám pocit, že sedím s rukama v klíně. Že prostě musí být něco dalšího, co můžu udělat.
O léky se nebojím, pečlivě hlídá, jestli jich má doma dost. Jen občas říká, že panikaří, protože si myslí, že s ním kvůli BAP přestanu kamarádit. Blázen
Všem moc děkuju za rady a povzbuzení. Kdyby vás ještě něco napadlo, kdykoli napište