Katko, "normální" dítě prostě slovu žízeň rozumí, i když to třeba doma říkáte jinak. Prostě to slyší v televizi, používají to jiní lidé apod. A to je ten rozdíl mezi normálním dítětem a dítětem s poruchou porozumění. Normoš dítě slyší slovo 3-5x a už si ho dává do pasivní slovní zásoby (rozumí mu), dítě s poruchou porozumění ho musí slyšet třeba v řádů stovek, i tisíců, aby si ho uložilo

Třeba okolo 2,5-3let jsou na to takové otázky, kdy ty před dítě postavíš např. hrneček, autíčko, míček a třeba peníze...a ted se ptáš" z čeho se pije, čím se jezdí, co se kutálí, za co si koupíš v obchodě bonbonky" apod. Normální dítě má takovéhle (já mu říkám "hlubší") porozumění mezi 2-2,5roky, těch 2,5roku už je taková hranice, kdy by to fakt zvládat mělo. Dítě s poruchou porozumění většinou tyhle otázky nezvládá, ono ti na výzvu (pokud je ta porucha lehčí) ukáže "kde je hrneček, auto atd.", ale prostě těm otázkám s hlubším významem nerozumí.

Tyhle děti dost často klamou tělem, jak je jeden ten smysl utlumený, tak právě jiný je zas líp vyvinutý, takže oni umí dost číst z mimiky, gest, pochopí z kontextu, co se po nich chce. Takže někdy rozumí (když mají víc nápověd), a někdy ne (když ty neverbální nápovědy nemají), a to si pak prostě rodič řekne, že ono rozumí, ale nechce to udělat. Jenže v tomhle věku to takhle není, děti se chtějí tomu rodiči zavděčit a pokud to není třeba fakt nějaká hodně neoblíbená činnost, tak na běžné pokyny reagují vždy a rády. Respektive je na to aspon nějaká reakce, i když třeba negativní, dítě s poruchou porozumění prostě nereaguje vůbec.