Tak to já byla rozhodně odvážnější, než moje děti. Když jsem se ztratila, vyptala jsem se na cestu zpátky, uměla jsem si najít v jízdním řádu, kam co jede, ve skupině dospělých jsem klidně měla svůj (hlasitý) názor.
Snažila jsem se vést děti k témuž, ale zatím neúspěšně
Na druhou stranu si myslím, že na mě toho bylo naloženo v dětství až příliš, díky tomu trpím zodpovědností za světový mír... ale léčím se