Je to i tím, že se stáváme rodiči až po třicítce a jsme úzkostnější, protože po několikátém nepodařeném IVF a blížícím se přechodu rozhodně k dítěti z principu budeme přistupovat jinak, než třeba naše dvacetileté matky, které do toho vlítly, ani nevěděly jak. Minimálně dvacet plodných let před sebou, šancí na další dítě stovky. Schválně zkuste srovnat péči mladých rodičů, starších rodičů a babiček a dědečků o vnoučata. Starší rodiče jsou prostě úzkostnější a říkalo se to i když jsem byla malá.