Tak dřív se na to nedívalo jako na týrání - hodně spolužáků bylo v mé době bito jako žito - tak se to říkalo. Jelita byla viditelná, otisky ruky od facky od rodičů - tomu se říkala správná výchova.
U nás doma to takový nebylo, ale zas - na všechno byl člověk buď velký a nebo malý, tehdy jsem si připadala jako věc, která je trpěna jen když bezchybně funguje.
Dneska je to v tomto ohledu lepší.