Když jsem byla dítě já, nevím, jaký jsi ročník, tak jsme měli docela velkou volnost, ale i tenkrát jsme s příchodem do první třídy stále dostávali kázání bacha na úchyly, nebrat si čokolády, nechodit támhle a támhle, sem tam podpořené naturalistickým líčením, co se stalo někomu, co přebíhal silnici na červenou. Teď vidím spoustu nezdravě úzkostných matek i otců, to je fakt, ale nemám pocit, že by se doba zas až tak změnila. Možná úhel pohledu a to píšu s vědomím, že i na mě se ta masáž podepsala a vídám na sobě některé úzkostnější rysy. Jen si to nenechat přerůst přes hlavu.
Jinak myslím, že ještě pár desetiletí zpátky by nikoho úzkostné, citlivé nebo vystresované dítě moc nezajímalo, opět vyjma lepší kruhy.