Nějakým způsobem si do paměti ukládáme myšlenky, které mají nějaké emocionální zbarvení. Ty negativní bohužel víc.
Osmileté dítě si nepříjemnou událost buďto může vědomě pamatovat, nebo jí taky může uložit do podvědomí a v určitých - pro něj vyhrocených situacích - se chovat na základě dřívějšího poznatku, i když vědomě si to třeba nepamatuje.
Pokud byla událost pro dítě traumatizující, je málo pravděpodobné, že by nezanechala žádné stopy.