Kapradino, já nevím, jak moc efektivně pracuje, nesedím mu za zády. Ale zrovna minulý čtvrtek přišel domů ve tři ráno, měli klienta nějaký průšvih - a když se něco pokazí i na projektu, se kterým nemá něco společného, přichází většinou jako Senior na řadu on, protože to dokáže zachránit. A pochopitelně nesedí pořád v práci, svým způsobem je pánem svého času hodně chodí po doktorech, nzubařích, terapeutech, psychiatrech, na oběd si také dá dost času... A každopádně trpí pocitem, že nejlíp to udělá on sám, tudíž musí nad vším mít kontrolu, což ho stojí spoustu času a úsilí.

To prostě tak je, a když přijde domů, chce mít svůj klid u PC nebo s knížkou nebo s televizními zprávami. Když ho o něco požádám, buď to jde udělat, nebo řekne, že to dělat nechce a nebude, a musím to tedy udělat já, i když se mi taky nechce. Děti sice vydrží nejíst, nespat, nemít hotové úkoly, chodit ve špinavém oblečení a s nehty jak bezdomovci, s neutřeným zadkem...ale mě to prostě nedá a jdu to udělat. Protože nevidím důvod, proč by děti měly být bez večeře, protože tatínek se chce zrovna koukat na stažený seriál na notebooku a nemá teď chuť jim jít namazat chleba.