taková jsem byla já jako starší dítě až puberťačka. nikdy jsem nevěděla, co chtít. nebo to bylo třeba moc drahý, tak jsem radši neřekla nic.

teď už si dovedu přát, když se mě zeptají, ale obvykle se to rodině nelíbí. přála jsem si běžky - a prej jestli není lepší kancelářská židle. nebo chci nůž victorinox s nůžkama - dostanu bez nůžek, protože by na mě byl moc tlustej do ruky. nebo si přeju knihu na čtení - dostanu mixér. nebo si přeju barevnou peněženku, ale hlavně ne černou, abych ji našla v kabele - samozřejmě dostanu černou.

nejradši si dárky vybírám sama.