poděkuju, usměju se, ale radostí neskáču. oni často hned sami dodají, že VÍ, že jsem chtěla něco jiného, ale že usoudili, že je pro mě lepší něco jiného.

mí rodiče a tchánovci jsou i v jiných věcech přesvědčeni, že vědí líp než já, co je pro mě dobré. pouštím jedním uchem ven, spory nemaj cenu. mám je ráda.

ale jako puberťačce mi vehnalo do očí slzy, když jsem dostala nějaké růžové oblečení od mámy, i když ona dobře věděla, že růžovou ani omylem. když viděla, že se neraduju, na nic se neptala a hned vyhrkla: ale to není růžová, to je přece červená! (měla jsem období černého oblékání)