Pokud jsem něco v životě VĚDĚLA, tak to, že chci mít děti. Nikdy jsem nepřemýšlela PROČ, ale život bez dětí by byl prázdný.
Moje děti nejsou ideální (stejně jako já nejsem ideální matka), nejsou mou pojistkou na stáří ani napnění mojí touhy ukázat rodičům "jak se to dělá". Mám naštěstí s rodiči naprosto vyrovnané vztahy a nikdy jsem naměla potřebu jim (kromě své lásky) něco ukazovat.
Äsi nejpřesněji můj pocit z toho "mít děti" vyjadřuje tento citát z knihy CH. Džibrána Prorok:

O dětech

Vaše děti nejsou vašimi dětmi.
Jsou syny a dcerami Života, toužícího po sobě samém.
Přicházejí skrze vás, ale ne od vás.
A třebaže jsou s vámi, přece vám nepatří.
Můžete jim dát svou lásku, ne však své myšlenky, neboť ony mají své vlastní myšlenky.
Můžete dát domov jejich tělům, ne však jejich duším, neboť jejich duše přebývají v domově zítřka, který vy nemůžete navštívit ani ve svých snech.
Můžete se snažit být jako ony, nepokoušejte se však učinit je podobné sobě.
Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška.
Jste luky, z nichž jsou vaše děti vystřelovány jako živé šípy.
Lučištník vidí na stezce nekonečna terč a napíná vás svou silou, aby jeho šípy letěly rychle a daleko.
Ať napínání rukou Lučištníka je pro vás radostí.
Neboť jak miluje šíp, který letí, tak miluje i luk, který je pevný.