Anett:

s dovolením použiju tvůj příspěvek jako příklad. To je zajímavé, jak diskuse s bezdětnou osobou, která se do mateřství nehrne, vždy vygeneruje takové to "nechce mít dítě, protože si připadá mladá, je zahleděná do sebe, nechce se omezovat, svět jí leží u nohou (!)". Jako kdyby důvodem bezdětnosti bylo sobectví a zastydlá puberta. A jako by taková osoba musela být nejlépe vysoce postavená manažerka, navštěvující pravidelně fitko a vernisáže a cestující do exotických lokalit. A takové osobě se pak (nemyslím to teď adresně na Anett) sděluje, že "jen aby později nelitovala!". Protože až z té zastydlé puberty vyroste, tak si teprve uvědomí ty skutečné hodnoty.

A takové reakce přicházejí i na Radunu, která má děti ráda a není žádná manažerka či workoholička, ale prostě pochybuje a zvažuje pro a proti.

Ono to ale třeba může být tak, že osoba zůstane bezdětnou prostě proto, že pochybuje a necítí se na to, netroufá si, má pocit, že by nebyla dobrou matkou. Ne proto, že by doživotně trvala na tom, aby jí "svět ležel u nohou". Není v tom žádná zpupnost, naopak.

A mimochodem je-li díl sobectví v bezdětnosti, je jistě i v dětnosti Děti máme proto, abychom uspokojili SVÉ (rodičovské) potřeby.