Raduno,

já jsem byla za bezdětna přesvědčena prakticky o tomtéž (že bez některých věcí bych zhynula a že mít dítě by mě o ty věci připravilo).

Dneska, když děti mám, tak po některých těch věcech ani nevzdychnu a ty, co pro mě byly opravdu důležité, jsem si nechala.

Tím Tě nechci nijak ovlivňovat, jen upozornit na možnost, že se ty priority můžou časem měnit a že se to u mě tak nějak "vystříbřilo" - zůstalo jen to, co jsem považovala fakt za takovou prioritu, že mi to stálo i za trochu nepohodlí.