přesně jeli jsem do nemocnice, kdy syn už jen apaticky seděl, jindy dítě , které se nezastavilo, seděl koukal "do blba" to byl moment, kdy jsem se rozhodla, už jsem nemohla dál....byl murok a den a v nemocnici jsem u něj původně nesměl zůstat protože mu byl víc než rok a já nekojila, prosadila sjem si židli, že neodejdu, sestřička mi nakonec dala poslední volnou postel, pokud by dorazila maminka kojící nebo s menším dítětem, měla bych zase tu židli, bylo mi to jedno, držely jsem 3 jak se kapačce bránil, fuj nechci ani vzpomínat