Bude líp, uvidíš.
Zkus na všem najít něco pozitivního a taky pomáhá rozhlédnout se okolo a zjistit, že existují mámy, co jsou na tom podstatně hůř - mně to pomáhá, i když je to trochu hyenistická metoda

S tou prašivostí...toho se u nás taky trochu bojím, ale na druhou stranu, ať si každej trhne kanýrem, jestliže tě nebere i s dětmi.

Kdysi, v pubertě, jsme se ségrou nesnášely sousedovic velmi živého chlapečka a trvaly na tom, že se s ním nebudeme bavit - jednou přijel našich kamarád a viděl, jak knám jdou sousedi a my prcháme a posléze nám jen řekl: "Týjo, já mysle, že ten kluk bude mít aspoň dvě hlavy, že jste tak zdrhaly..."
A to nás z netolerance lehce dostalo