Tyhle pocity znám, občas to na mě taky padne, ale netrvá to většinou moc dlouho. Ono je to blbé teď v zimě, děti bývají nemocné, kamkoliv se vypravit trvá v zimě dlouho, vyjet si někam na výlet není v tomhle počasí zdaleka tak snadné jako v teplejších měsících. Až bude přívětivější počasí, bude to s dětmi zase jednodušší. Já se snažím mít na každý den nějaký program, tedy na dopoledne, je pro mě mnohem jednodušší vypadnout s nimi z domu než být doma, jen překonat tu počáteční lenost a vypravit je - mám tři, nejstarší je teda ve školce, takže permanentně doma mám dvě. Odpoledne je dávám spát a pak už se vrací muž z práce, takže ten den docela uteče, ale ty nemoci jsou na zcvoknutí, to jo.
Máme jednu babičku, sice pracuje, ale pokud může, pomůže. To dělá taky hodně. Právě proto, že vidím, jak to s dětmi může být občas náročné, určitě nebudu typ prarodiče, který by si vnoučata občas k sobě nevzal a nepohlídal, ať si rodiče odfrknou. Tedy, pokud o to ti rodiče budou stát, že...