m.m., sorry, ale tohle je pěkně stupidní názor. Já jsem jako dítě taky koukala z okna, ale taky jsem neseděla připoutaná v autosedačce, mohla jsem se volně pohybovat a kupodivu i ty cesty byly většinou krátké, tak do 30ti minut. Jen jednou či dvakrát do roka dovolená a to jsem v autě různě volně poskakovala a nejčastěji čuměla mezi předními sedadly ven.

Moje děti jsou ukotvené v autosedačce, výhled mají tak na sedadlo před sebou, moc naklánět při pevném pětibodovém pásu taky nejde, takže výhled z okýnka či jiná atraktivní činnost moc nejde.

Takže my synovi koupili malý přehrávač za tisícovku a může koukat na pohádky, když jedem delší trasu. Cesty do 30ti minut se zabavíme povídáním, zpíváním apod. Ale pokud jedeme větší dálku, musím třeba pomáhat s navigací atd., tak má syn pohádku.

Zakladatelčín problém bych teda raději řešila zakoupením druhého přehrávače nebo dát sedačky vedle sebe, tj. na krajní a prostřední sedadlo, aby obě děti viděly dobře na ten jeden.