Pred par dny kouka manzel na video na FB, na ktere mu nekdo poslal odkaz. Videla jsem to mene nez na pul oka, bez zvuku, myslela, ze jde o neco vtipneho, tak jsem ho ze zvedavosti pozadala, at mi to take pusti. Jsem blba, blba, blba a nemela jsem to delat!

Nekdo na FB umistil skutecny zaber, jak klukovi petarda roztrhla ruku a kluk s krikem utika pryc, z ruky cary... Videla jsem uz ve filmech spoustu drastickych scen, litry strikajici krve, letajici kusy tel, ale tohle bylo skutecne, nezrezirovane. Vice nez rok po porodu podobne sceny nesu stale velmi tezce a tentokrat jsem se dokonce pozvracela. Manzelovi jsem vynadala (prestoze jsem o prehrani videa sama zadala) a rozdychavala to jeste hodne dlouho. Jenze od te doby to uz nekolik dni stale nemuzu dostat z hlavy. Obraz mladeho kriciho kluka s roztrhanou rukou. Vraci se mi to kdykoliv, ale pravidelne tehdy, kdyz prebaluju nebo koupu svoje krasne, zdrave batole a chci se s nim pomuchlovat. Kdyz vidim to dokonale telicko, tak se mi okamzite ten obraz vrati a mne se do oci zacnou drat slzy a napadat me prisernosti typu "Co kdyz se mu nekdy neco podobneho taky stane?"
Nejsem snad hystericka a hyperprotektivni matka a dosud me tyhle tragicke scenare moc nenapadaly, ale tahle konkretni scena me pronasleduje a nevim, jak se toho zbavit. Nechci uz po zbytek zivota kdykoliv se podivam na svoje krasne, stastne a zdrave dite, mit pred ocima obraz ciziho zmrzaceneho kluka, jenom proto, ze nejaky bezmozek pasouci se na cizim nestesti, umistil to nestastne video na FB. Chci se zase se svym ditetem nezatizene mazlit a tesit se s nim.
Jak se toho mam konecne zbavit?!