Hanko, jenže ty úzkosti klidně můžou souviset s nejistotou, ve který se nachází.
On vidí, že musí dělat řadu věcí, který vy nemusíte (třeba ten inhalátor) a netuší vůbec proč...

Vždyť mu nemusíte říkat diagnózu, stejně by mu nic neřekla. Úplně by stačila informace, že má citlivý plíce a kdyby neinhaloval, byl by nemocnej. Stejně jako někdo, kdo má alergii, nesmí čokoládu a někdo, kdo má ekzém, se musí mazat mastičkama.

Já si vůbec nedovedu představit, jak bych mohla chtít po dítěti, aby inhalovalo, kdybych mu zároveň vůbec neřekla proč.
Po pravdě říkala jsem to i synovi, kterej potřeboval inhalátor ve čtyřech týdnech věku a nemoh mi vůbec rozumět - prostě proto, že jsem s nim chtěla komunikovat a chtěla jsem, aby slyšel můj hlas, kterej se ho snažil uklidnit. Když jsme byli později na EEG, tak mi zase nerozuměl, ale přesto jsem mu to vysvětlovala. Postupně, jak se zlepšoval v porozumění, pochopil všechno, co se kolem něj dělo, naprosto samozřejmě. Ani nevim, od kdy tomu rozuměl, ale vim, že ihned, jak toho byl schopen, měl příležitost.