Damero - já jsem v podobné pozici,jako tvoje máma. Dcera - od 14 let záškoláctví,krádeže,drogy... Vím, co je vyzvedávat dítě na policii, vím jaké to je, když ti někdo ukradne to, na čem ti moc záleží, krádeže x krát,lhaní, podvody, podrazy, na Štědrý den jít ji hledat do feťáckého brlohu, vím jaké to je osvobození sebrat jí klíče a smířit se s tím, že jednou přijdou policajti mi oznámit, že ji našli mrtvou... Rozložilo to a poznamenalo zbytek rodiny. Ano, dala se pak dohromady, vrátila se do školy, zopakovala ročník, odmaturovala se samýma jedničkama, po roce nechala VŠ, ani se mi to nenamáhal narovinu říct. Strašně se v tom plácám, pořád s ní jednám s ostražitostí, nevím, jestli a kdy jí budu věřit. Moc mě to mrzí, sama zvažuju nějakou terapii, abych se dokázala od toho, co mě tak svazuje zbavit.