Ahoj. Dcera, 5,5 let (jinak hodná a milá) začala před týdnem. Celé dny je vzdorovitá, což už tady bylo dřív a beru to, když dítě řekne NE, Nechci, nenutím jí a respektuji. Ale nahání mi hrůzu a jsem vyšťavená z jejích křičících záchvatů, kdy nepomůže ani domluva, ani milé slovo, ani zvýšený hlas manžela. Prostě ječí, piští, až zaléhají uši, nemůže přestat, celá se třese a nejhorší je, že si u toho ještě ubližuje (drápe se do tváří, bouchá pěstí do hlavičky, štípe se na břísku, do prsou, škrábe kůžičky u nehtů. Před chvílí to bylo kvůli tomu, že už musela jít z vany ven (a nebylo to šup ven - byla na to předem připravená, že ještě chvíli a budeme muset ven - žádný nečekaný vytáhnutí). Nikdy to nedělala a nic se u nás nestalo - s manželem se nehádáme, žádné trauma neměla, teď si užíváme vánoční pohodu, chodíme ven, dnes byla na kole a v pohodě...nechápu to, ale děsí nás to. Celá se chvěju a přemýšlím, co mám dělat. Je to šílený na psychiku. Máte podobnou zkušenost? Jak jste to řešili nebo řešíte? Nechci po týdnu letět k doktorce, ale nechci, aby si při tom ubližovala.....bojím se, aby netrpěla nějakou psychickou poruchou a sebeubližováním....ach jo......