naše dcera měla podobné období asi půl roku. Také šílené hysterické záchvaty, ale bez ubližování si. Dokázala se z maličkosti vybičovat až do takového záchvatu,kdy nebyla schopná mluvit, vzlykala tak přerývavě,že sotva popadala dech...
Odeznělo to samo.
Zkusili jsme všechno, od ignorování, vyhození do pokoje, uklidňování, objímání atd...

Konzltovala jsem i s psycholožkou,ale sama netušila proč to dělá...

Jinak to dívání se do očí nemusí být dobré,nemusí jí to být příjemné.

A abych se dostala k tomu co nám pomáhá: Dostali jsme od doktora nějaká homeopatika na záchvaty. Na homeopatika nevěřím,ale byla to poslední možnost. A fungují. Ovšem řekla bych,že to není homeopatiky,ale tím,že dostane něco do pusy co musí cucat říkáme tomu vitamíny protivzteklinové. Dáme jí pět kuliček do pusy, musí je vycucat. Což znamená soustředit se na to aby je nespolknula, tímpádem je to odvrácení pozornosti, ona tomu sama věří,že jí to pomůže... A nám pomáhá to dále nerozebírat,jakmile se vrátíme k tomu proč začala brečet apod. tak se spustí nová lavina záchvatu...