já si nelžu do kapsy, já to beru tak, že mám děti s nějakými vlastnostmi a s tím je prostě třeba pracovat. Jo, někdy si povzdechnu, proč ti dacani nemohou to a to, nedělají to a to apod, ale je to jen povzdech, ve skutečnosti jsem v podstatě ráda, že mám co mi bylo propůjčeno v osobách mých synů
člověk se musí srovnat s tím, že jeho děti jsou nějaké a ne se snažit, aby byly jiné, případně jim opakovat, jak by to bylo super, kdybyb byly úplně jiné než jsou. Tím škodíme sobě i dětem kam to dojde, vidím každou chvíli