v tomhle souhlasím s Monty, jsem ráda když moje děti baví co mne, a jsem si jistá, že až mého syna v nějakých 15ti chytnou motorky a dceru modeling, takže mě chytnou mory... Takže ideální pro mě je, pokud dělají něco, čemu můžu rozumět a povídat si o tom s nima. O tom, že život není ideální celkem nepochybuju, ale dokážu pochopit frustraci rodičů, kteří to mají podobně a děti se jim vrtnou jiným, vlastním směrem... není to ničí chyba, jen je resp. bude to těžké pro mě jako pro rodiče.
S ideálem zvukovým bych taky souhlasila , ale zatím se to dá s těmi našimi vydržet, tak asi ok. No a pijou mi krev především tím, když se chovají jako já v jejich věku (naivita, teatrálnost, vynucování si pozornosti a především totální nechápání systému příčina-důsledek, hlavně ve vztahu k vlastnímu zdraví). To je bohužel věc vývoje, a protože u mě to trvalo tak dlouho, tím víc mě to štve u nich, že si tím musí projít taky, že už jim to nemůžu nějak předat "hotové" tyhle zkušenosti, aby se vyhli malérům.