Ahojky, ani nevis, jak moc ti rozumim !!! Mam doma podobny exemplar. Pises, ze mate mladsiho sourozence, nemuze ten jeho "bojkot" souviset se zarlivosti na nej ? My mame mladsi sestru, rozdil mezi nimi 2,5 roku a o problemech se zarlivosti bych mohla vypravet. Ona je navic hrozne sikovna a taky rada zkousi vse nove, pravy opak syna. Dokonce jsme tez resili stejny problem jako vy - kakani do plinky az do 4,5 roku. Ja osobne si myslim, ze to s mladsim sourozencem souvisi. Ze se jakoby schvalne sekl ve vyvoji na urovni toho mladsiho sourozence. Jak pises, ze by byl nejradeji jako miminko. Syn je absolutne nesamoobsluzny, odmita se oblikat sam atd. Ted v posledni dobe ale pozoruji mirne zlepseni. Protoze je dcera tak sikovna, ve 2 letech perfektne mluvila, byla odplinkovana, atd., citim, ze ona se stava tim "tahounem" a syn ve snaze se ji vyrovnat sem tam zkusi novou vec, protoze jeji nadseni je proste nakazlive Zkus ho taky motivovat mladsim sourozencem, formou hry, souteze.
Ale chapu, ze to je tezke. Podle toho co pises, jste celkem aktivni rodina. U nas je problem ten, ze ani ja, ani manzel nesportujeme, takze jsem mela obcas vycitky, ze mu chybi ten spravny vzor. Ale uz jsem precetla dost literatury a teprve nedavno jsem pochopila, ze pro me bylo nejtezsi prijmout to, ze ja mam proste jinou povahu nez on, a musim se s tim holt smirit. Klasicka situace u nas - decka - jedeme na vylet. Dcera - huraaaaa, vylet, a uz se jde obouvat. Syn - neeeee, ja nikam nechci Je to fakt tezky, kolikrat premyslim, zda nekam vubec jit, protoze to dopadne vetsinou stejne - syn je nastvany, nebavi se a zkazi to nam vsem. Ale jak rikam. Dcera to ttochu prolomila. Vetsinou se s nim domluvim stylem - hele, je nas vetsina, co chteji delat tohle a tohle, tak ted pujdes s nami a zkusis to taky, a az se vratim, budeme delat s tebou zase to, co mas ty rad ...
On je strasne konzervativni, nerad zkousi nove veci. Vetsinou rekne hned - ja to neumim. A ani to nejde zkusit - viz. jizda na kole. Snazim se mu vysvetlit, ze nikdo to neumi, dokud se to nenauci. Ale on asi tezko nese neuspech. Predstava, ze mu neco nepujde ho desi natolik, ze to nechce ani zkusit. Uz nekolikrat jsem si overila, ze kdyz se nakonec neco naucil, nechtel naopak prestat. Takze na neho netlacim a davam mu cas. On ma uz od miminka takove sve pomalejsi tempo - pomalu, ale jiste. Narozdil od vas ho ucitelky ve skolce v posledni dobe chvali, ze je cim dal lepsi. Prvni rok napriklad ve skolce vubec nemaloval, a ted uz ano, a hele - ono to jde !
Moc jsem ti asi nepomohla, ale aspon vis, ze v tom nejste sami Vim, jak strasne se to vysvetluje lidem, co dite s takovou povahou nemaji. Vzdycky si rikam, ze pokud ma nekdo takove dite jako je dcera, vubec nemuze pochopit, o cem mluvim.