Dokážeme se domluvit o běžných věcech, jak bylo v práci, co ve školce, co k večeři, co se nakoupí, atd. i sem tam nějaký výlet (i když já se nikam s ním nehrnu). Byli jsme třeba včera na ohňostroji v Praze, ale byla jsem vděčná, že s námi jeli i sousedovic děti, jelikož se to pak točí kolem dětí a nemusím se s manželem moc vybavovat. Pořád mám v hlavě přítele a váhání co a jak dál, ale že bych měla třeba při té příležitosti chuť vzít manžela za ruku to prostě nemám :( Na jednu stranu mi je ho líto, on by to rád vrátil vše zpět (jemu se mnou očividně nich nechybělo) proto mi to jde o to hůř ten krok udělat, jsem prostě měkká a splachovací typ, ale když se pak zase proberu a uvědomím si, co mi taky udělal a jak ubližuji příteli, kterého jsem nechala na Vánoce sama, je mi z toho všeho úzko.