Tak tou sociálkou mi moje rodička jen průběžně vyhrožovala, nezrealizovala to předpokládám proto, že by ostuda dopadla i na ni. Jinak já se většinou dozvěděla, že dělám blbě vše NAVZDORY DOBRÉ VÝCHOVĚ. Neposlechla jsem a
1)"vzala si kreténa, který mnou manipuluje" - jsme s MM 25 let a momentálně je z něj téměř dokonalá hospodyňka, protože jsem získala možnost dělat práci, která mne baví a domů se chdím jen vyspat - je to projekt, rok už trvá a dva máme ještě před sebou. Mám ho ráda a dovedu si představit, že spolu budeme i až děti odejdou z domu.
2) "Zahrabala jsem se na dědině, uteču do půl roku a děti budou nešťasné" - bydlíme na skoro samotě 13-tý rok, po pěti letech děti jednoznačně hlasovaly PROto zůstat, jsme tu spokojení, děti se jako zázrakem vyléčily z alergií a dceřino astma ustoupilo. Okolí se stává velmi lukrativním, protože je tu opravdu krásně, je to 25 km do města a je tu stavební uzávěra, "sídliště naležato" nových přistěhovalců nehrozí.
3) "Děti mi přerůstají přes hlavu, vymstí se mi to v pubertě, rostou pro kriminál" - syn 22 je ve čtvrťáku na VŠ, živí se sám ale na víkendy jezdí i s přítelkyní domů, dcera letos maturuje, nejmladší - 12 je ve výběrové matematické třídě. Máme se všemi velmi rozumný vztah, nejstarší už je jednoznačně parťák, spousta jeho kamarádů je i našimi, jezdíme společně na hory. Dcera je teď chvílemi na ránu, ale holt na to má věk a je tvrdohlavá po MM. Vše ale jen v komunikační rovině, jiné problémy s ní nejsou.
4) "Co ty tak o tom můžeš vědět!", případně s výtečným dovětkem "Jó, naše matematička, ta má holt patent na rozum! Hlavně když jde domů s vajíčkama!" - narážka na mou nešikovnost někdy na základce. To vše ať je řeč o čemkoli od výhodného nákupu po vhodnost léčby chřipky, politice, údržbě domu. To, že mí kolegové, šéfové i kamarádi to fakt vidí jinak na tom naprosto nic nemění.
To, že se nezavděčím i když budu nejlepší na celém světě jsem pochopila až po čtyřicítce, ale upřímně, občas to zamrzí.