já bych teda zrušila možnost dojídání se jogurtem a cornflakesama...

Nevím, jak staré děti máš, ale já jsem v jídle dost nekompromisní - děti si můžou vybrat, že chtějí jenom přílohu (třeba suchá rýže), ale nevařím nikomu extra.

A po jídle neexistuje, že by se šly dojídat (z důvodu, že odmítly vařené jídlo). Další jídlo je až svačina a kdo ani neochutnal, tomu zůstává to předchozí jídlo (které na požádání ohřeju). Nakládám velmi malé porce, cca 4-5 lžic, abych jim dala možnost to sníst. Děti si většinou přidávají.

Základní peklo je u vás ta neomezená možnost dojídání místo normálního jídla - pokud dovolíš tohle, nemáš šanci uspět.

Co se pomazánek týká, tak se mi osvědčilo dělat jednohubky na párátkách, je to pro děti snazší, než namazaný celý rohlík (učí se to jíst postupně). Nebo na opečeném toustu.

Po večeři už není možnost dalšího jídla a upozorňuju na to rejpaly, že tohle je opravdu dneska poslední jídlo a další nebude, tak aby neměly hladová bříška, ať si rozmyslí, jestli to nechají nebo ne.

Nejsi v lehké situaci, rozmazlenost v jídle se hrozně těžko napravuje - navíc každý dítě je v tom jiný. Vidím to u našich dětí - na jedné straně dítě totálně otevřeném novým chutím a bez předsudků, na druhé straně dítě opatrné a nedůvěřivé, které jako mimino opravdu potřebovalo 10-15 kontaktů s novým jídlem, s novou chutí... Tenhle fouňa se ale naučil, že než něco odmítne, že tomu má dát šanci a má to ochutat. v 8 případech z 10 už to dneska pak i sní (je mu 8), protože po ochutnání zjistí, že je to dobrý.

Jo, a dovoluju dětem k čemukoli kečup