Já si myslím, že časem se ten jídelníček bude zlepšovat, u nás to tak bylo. Já jsem si se synem taky prošla obdobím, kdy od zavádění příkrmů to bylo peklo, snědl všeho pár lžiček a jinak furt kojení, myslela jsem, že kojit ho budu až do puberty Taky se mu často navalovalo na zvracení u jídla, často byl nemocný....Nakonec po operaci nosní mandle se chuť k jídlu zlepšila i schopnost polykat (měl tu mandli obrovskou). Dodnes má v jídle svoje "mouchy" . Je mu 6 let, nemá rád namazaný chleba, jen vyjímečně - na výletě, když se na to tolik nesoustředí třeba Radši má zvlášť chleba jen suchej, kousek tvrdého sýra, k tomu nakrájené rajče, okurku a je spokojený. Nejí pudingy, jogurty, tvaroh - ani když je super buchta s tvarohovým krémem a čokoládou - řekne - to mi nechutná, já bych radši bábovku.....Teď má období, že moc nemusí maso. Taky je hubený, taky je na hranici chudokrevnosti. Ale na druhou stranu zas jí spoustu věcí, nad kterými jiné děti ofrňují - brokolice zapečená se šunkou a sýrem, ryby - dnes zblajzl kapra s bram. kaší, jí skoro vše, bram. guláš, kuře pečené, palačinky,krupičnou kaši - nechápu, tu má rád a přitom puding a jogurt a tvaroh nepozře. .....Chápu, že u vás je těžký skloubit co jí a nejí tolik dětí. Já musím říct, že celkově je naše dcera 13ti letá s autismem od mala míň vybíravá než zdravý syn. Tam byl za jiný problém - neuměla až do 6 let kousat, takže to byl boj a kašovitá strava.....Ale dnes zase jí i jídla, která syn nevezme do pusy - mandarinky apod. Miluje mléčné výrobky - syn je nemá rád. Jsou prostě každý jiný. Já to respektuju, nikoho do ničeho nenutím. Sama jsem měla v dětství trauma ze školní jídelny, kde mě nutili do jídla Kdyby mě někdo nutil ochutnat držkovou polívku, hodím šavli i z té jediné lžíce. No moje rada zní, trpělivost , nabízet, zkoušet....Dětem se časem mění chutě, sama to vidím - jak synek postupně přidává do svého jídelníčku věci, které by dřív nevzal do pusy - papriku apod.