Všem vám závidím takové školky, kde lze něco domluvit. U nás přes vše nejede vlak a jakákoliv prosba, domluva nebo žádost jde ihned k šípku. Dcera si vypěstovala jejich přístupem "musíš, musíš" neurozu a půl roku jsme ji doma léčili. Poté zbytek docházky školku nesnášela, ve škole pohoda. Syn opět to samé, musí vše, na talíři nesmí nic zbýt atd., naštěstí není tak citlivý, takže to spolkne i s těma řečma, ale trvalo půl roku, než si na školku s neustálým přikazováním a zakazováním, zvykl. Většina matek od toho dává ruce pryč a tiše to tolerují, protože "by si pak na jejich dítko úča zasedla". Komunismus tu vládne stále, bohužel. Dneska jsem si vyslechla rozpravu učky s babičkou, která vyzvedává malého teď nově před obědem /začal mít problém s jezením/, že ji využívá a zneužívá a kdesi cosi a ona by s babičkou takhle nezametala ablábláblá. Děsné kecy. Babička jen přikyvovala, odešla jak spráskaný pes. Naštěstí odešli a nedomlouvala už malému. Trhá mi to srdce, no, věc je neřešitelná i přes jiné problémy, které tu jsou, ví moc dobře, že jinde nám děti nevezmou a tak jedou dále ve svém stylu Sundat pomazánku z chleba nebo nemazat vůbec, to je výmysl a rozcapenost, alergie řeší tak, že takové děti radši neberou, protože by musely hlídat omezení atd. atd.