Prožila a vlastně ještě prožívám něco podobného. Nikdy jsem na chlapa nežárlila. S tímhle aktuálním přišla taková etapa, že bych někdy vyskočila z okna... Malinko mi pomáhaly Bachovky, přemýšlela jsem i o kineziologii... období vážně na palici, obvzlášť pro člověka, který to nikdy nazažil a najednou se s něčím takovým musí naučit pracovat. Časem se to zmírňuje, ale proběhlo kolem toho moře debat, bouřek, hádek. Probíhá to vlastně stále, jen intervaly s prodlužují a tak věřím, že se to dá časem do normálu a jistoty úplně (jsme spolu 9 měsíců a začínáme plánovat společné bydlení).
Narovinu ti ale říkám, že si myslím, že bez pomoci partnera by to nešlo. Já byla pořád „přina.raná“ on nevěděl kvůli čemu , já nic neřekla, on to cítil, že něco není v pořádku a tak pořád dokola. Jak jsme o tom začli mluvit, tak to začalo být lepší.
Držím palce