Ach jo. Taky to někdy mám. Je to zevnitř, z hlavy, tam žádná změna okolností moc nepomůže. Aneb: jak by tady bylo krásně, kdybych tu nebyl já. Na mne platí buď nepřemejšlet vůbec, anebo pořádně, až do konce. Nejhorší je se babrat v nedořešitelných věcech. A pak si říkám, kdybych jen přemejšlela správným směrem, už bych vymeditovala modrý z nebe. Né, je mi souzeno bejt složitá, moc přemejšlet a dělat si všechno složitější. A točit se dokola. Kadeřnice a kafe je na nic.